Edice Skrytá moderna

Česká literární avantgarda je tradičně reprezentována tvorbou několika dominujících osobností a už poměrně dlouho je součástí standardní školní výchovy, což, zdá se, činí z tohoto areálu zaprášené panoptikum čpící naftalínem. Tento efekt obvykle vzniká tam, kde je jistý typ dobových uměleckých promluv izolován a představován jako pevný, definitivní a zdánlivě lehce srozumitelný objekt, který můžeme dobře popsat ze všech stran. Diskurs avantgardy, a to i v okruhu literárních textů, má však mnohem širší přesahy, než by se ze zavedeného a obvykle reflektovaného domácího kánonu mohlo zdát. Nikdy se v historii nevyskytoval izolovaně, ale byl konfrontován s dalšími typy dobových diskursů, s nimiž sdílel svůj historický horizont a vůči nimž se vymezoval.
Cílem ediční řady Skrytá moderna je poukázat na tuto rozprostraněnost řeči avantgardy, na její nejednoznačnost, živost, na různé – dnes pozapomenuté či marginalizované – varianty, na její penetraci mimo tradičně popisovaný prostor, ale i na některá menší díla oněch dominujících osobností, která z nějakých důvodů zůstala či zůstávají mimo centrum pozornosti čtenářů i literárních historiků.
Smyslem edice není hledat v českých literárních dějinách nový rozvrh a novou hierarchizaci. Smyslem je konfrontovat známé a obecně akceptované podoby dobové řeči moderny s podobami pozapomenutými nebo z nějakých důvodů dosud nereflektovanými tak, aby čtenářům bylo umožněno – možná v lecčems nově či nezvykle – pozorovat mnohdy dramatické úsilí modernistů o nový jazyk, nové vidění objektů, člověka, času, prostoru i sebe sama. V kontextu známém i neznámém.
Každý svazek edice přináší jak edici původních textů, tak obsáhlou studii k nim. Edice vychází ve spolupráci nakladatelství Akropolis a Centra výzkumu české umělecké avantgardy na FF UK v Praze a na FF JČU v Českých Budějovicích.

Petr A. Bílek, Vladimír Papoušek, Filip Tomáš

Dana Nývltová: Femme fatale české avantgardy / Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu
Marie Majerová (1882–1967) je známá především jako neústupná komunistka z doby po druhé světové válce a jako autorka socialistického realismu. Není však příliš známá jako meziválečná ženská aktivistka a feministka. Ačkoli se o ní hodně psalo, tato výrazná stránka jejího života a díla zůstávala opomíjena nebo byla zmiňována jako chvilkové nadšení, které se míjelo s její skutečnou spisovatelskou a politickou linií. Studie Dany Nývltové zkoumá ambivalenci pozic Marie Majerové v období od počátku 20. století do druhé světové války z různých úhlů. Soustředí se především na vztah dvou hlavních rolí Majerové, komunistky a feministky, a jejího obrazu jako femme fatale a femme nouvelle. Majerová chtěla prosazovat člověka nezávislého na pohlaví nebo genderu, na druhou stranu doslova bojovala za ženská práva a možnost ženy vyjádřit se literárně podle sebe, „napsat sebe“, jak říkala. Je tak příkladem moderní ženy v měnícím se světě první poloviny 20. století. Zároveň je však individuálním zjevem se specifickým přístupem k literatuře, politice i životu, který je založen na vůli po změně a možnosti ovlivňovat. Studie se soustředí na její tvorbu ve třech základních okruzích: fikci, žurnalistice a také korespondenci. Sleduje, jak se její rozličné pozice prolínají a ovlivňují, jaký efekt toto prolínání má na její práci, ale také na recepci prostřednictvím renomované mužské kritiky ve srovnání s vnímáním Majerové a rodící se ženskou kritikou. Čtyři základní oddíly se věnují jejím textům o sociálním postavení ženy, hledání ženské literární tradice, podobám mateřství a specificky ženskému přístupu k psaní. Marie Majerová byla jednou z mála českých spisovatelek, která systematicky pracovala na ženském způsobu psaní, důsledně budovala novou ženskou pozici a nekompromisně ji prosazovala. Nová interpretace Majerové v období počátku 20. století do třicátých let ukazuje, že byla „novou ženou“, nicméně mnozí její současníci si udrželi její obraz jako femme fatale vzdor její velké snaze ho dekonstruovat. – 5. svazek Edice Skrytá moderna – Váz., 299 Kč vč. DPH – ISBN 978-80-87481-10-3

Jaroslav Seifert – Karel Teige (eds.): Revoluční sborník Devětsil / reprint
Zařadit do ediční řady Skryté moderny „revoluční sborník“ z podzimu roku 1922 by byl anachronismus svého druhu. Nikoliv snad pro časové zaměření, jako spíše pro zjevnou programovost a ambici, s níž se tento dnes již legendární titul stal 1. svazkem edice Devětsil, založené stejnojmenným uměleckým svazem. Proto jsme se rozhodli vydat tento jen vzácně dostupný artefakt jako jistou knižní prémii uvedené řady a zvolili formu důsledného reprintu, doplněného studiemi mladých literárních vědců Tomáše Vučky a Ondřeje Kavalíra. Ti se ve své dvojstudii zabývají hlavně ranou fází teoretické (především Teigovy) i praktické umělecké činnosti U. S. Devětsil. Dostáváme se tedy ke kontextu, v němž se konfrontují perspektivy tzv. proletářského umění, směsi sociálního kriticismu i okouzlení světem, s modernistickými úvahami o poezii, výtvarném umění, kinematografii, funkcionalismu v architektuře ad. Seifertovské všechny krásy světa, originální tresť českého poetismu, jsou reprezentovány v zastoupených básních, Teigově jedinečné grafické úpravě i řadě reprodukcí světového avantgardního umění. Zastoupeni tak jsou autoři jako Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, A . M. Píša, Vladislav Vančura, Artuš Černík, Jindřich Honzl, Karel Schulz, Jean Cocteau, Ivan Goll či Ilja Erenburg. – 7. svazek Edice Skrytá moderna. Vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze a Centrem pro výzkum české umělecké avantgardy – 252 str., brož., 265 Kč vč. DPH – ISBN 978-80-87310-22-9 – ISBN 978-80-87310-21-2 (PDF)

Jiří Kolář: Rudý havran / Nový don Quijote
Básník Jiří Kolář (1914–2002) napsal ve třicátých letech rozsáhlejší skladbu Rudý havran, které dal podtitul román-reafora. Datoval ji rokem 1936 a zaslal svému tehdejšímu básnickému idolu, Vítězslavu Nezvalovi. Skladba vstoupila do ústního podání české literární historie 20. století jako legenda, text ovšem zůstával neznámý a Kolář sám jej neměl. Na text upozornili v polovině 90. let pracovníci Literárního archivu PNP v Praze Petr Kotyk a Jan Šícha, kteří jej vystavili u příležitosti Kolářovy výstavy v Památníku národního písemnictví. Editor spisů Jiřího Koláře Vladimír Karfík pak podal o Rudém havranovi zprávu v katalogu výstavy Surrealismus v Československu 1929–1953 (1996). Kolářův raný text na rozhraní prózy, poezie a hry s významy je tak pozoruhodný již okolnostmi svého zpřístupnění. Edici Rudého havrana dále doplňuje neznámá juvenilní básnická tvorba, texty z let 1934–1938 shrnutá pod názvem Nový don Quijote. Obě díla jsou charakteristická tím, že je mladý Jiří Kolář psal oslněn dobovým surrealismem, zároveň se v nich ale již projevuje i jeho jazykové experimentátorství, kterým se surrealismu vzdaluje a svou originalitou ovlivňuje v následujícím desetiletí tvorbu celé generace, v díle výtvarném pak v celosvětovém měřítku. – Ediční příprava Vladimír Karfík a Marie Langerová, doprovodná studie Marie Langerová. – 3. svazek Edice Skrytá moderna – 396 str., váz., 299 Kč vč. DPH. – ISBN 978-80-87310-05-2

Veronika Broučková (ed.): Srdce a smrt / Antologie brněnské Literární skupiny
Literární skupina vznikla v roce 1921 v Brně jako volné umělecké sdružení a do dnešní doby zůstaly její aktivity jako celku spíše na okraji pozornosti literární historie. Její vznik koreluje se vznikem pražského Devětsilu, jehož produkce v rámci moderního umění získala dominantní postavení. Studie Veroniky Broučkové s rozsáhlou antologií představuje díla některých členů Literární skupiny a sleduje v nich motivické linie, které uvádí do kontextu dobového expresionismu a poválečného myšlení. Jako nejsignifikantnější se jeví z tohoto pohledu otázka vnímání smrti a hledání transcendentního přesahu, vytváření nového ideálního světa a eschatologická víra v něj, která má suplovat ztracenou oporu v náboženství, dále pak motiv srdce jako symbolu univerzálního lidství, „stavebního kamene“ „nového člověka“. V některých bodech bývá tvorba autorů Literární skupiny chápána v souvislosti s expresionistickým vnímáním světa. Autorka tento pohled ve své studii znovu reviduje a hledá možné souvislosti Literární skupiny s expresionistickým hnutím a avantgardou. Antologie přináší dosud nejobsáhlejší pohled na díla autorů Literární skupiny – např. Zd. Kalisty, Sv. Kadlece, A. M. Píši, J. Wolkera ad. - a vedle historického připomenutí tvorby tohoto typu slouží i jako živý materiál ilustrující autorčiny teoretické závěry. – Ediční příprava a doprovodná studie Veronika Broučková. – 2. svazek Edice Skrytá moderna – 276 str., váz., 225 Kč vč. DPH. – ISBN 978-80-87310-00-7

Arnošt Vaněček: Vor Medúzy
Arnošt Vaněček (1900–1983), uznávaný překladatel americké, především černošské poezie, odkazuje titulem svého románu z roku 1938 k obrazu Vor Medúzy francouzského romantika Theodora Géricaulta: slavné scéně zániku a smrti, jejichž příčina spíše než z vnějšku přichází zevnitř lidského společenství. Vaněčkovo podobenství o rozkladu a umírání společnosti je zjitřené úzkostí neklidné Evropy konce třicátých let. Aluzí je tu ovšem mnohem víc – od upomínek k textům E. A. Poea nebo T. S. Eliota, k soudobé filozofii i marxisticky sociologizující politické rétorice, až po pevné zakotvení v repertoáru motivů a v jazyce dobové imaginace literární i výtvarné. Surrealistické snové vize i bizarní obraznost tu stojí na tenké hranici s existenciálními nejistotami ze sebe, ze světa, z davu a mezilidských vztahů, jež jsou přítomny zejména v hrdinově zaujetí ženskými postavami. Román doprovází obsáhlá studie literárního historika Vladimíra Papouška, který dílo zasvěceně a novátorsky zasazuje do širokého, především výtvarného kontextu. 120 str., váz. 165 Kč vč. DPH. – ISBN 978-80-86903-89-7

Michal Bauer: Automatická madona / Antologie Skupiny Ra
Skupina Ra patří společně se Skupinou 42 k nejvýznamnějším literárně-výtvarným seskupením v české kultuře 40. let 20. století. Její tvorbě přitom dosud nebyla věnována soustavná pozornost, a schází tedy monografie syntetizující recepci této skupiny. Přítomná edice nabízí reprezentativní výbor z básnické tvorby Skupiny Ra a Edice Ra (zastoupeni jsou autoři jako Zdeněk Šel, Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Otta Mizera). Připomenuty tak jsou stěžejní sborníky 40. let – Roztrhané panenky, A zatím co válka a stejnojmenný sborník Skupina Ra. Ediční část doplňuje výtvarný doprovod, který nabízí souhrn relevantních děl Václava Zykmunda, Josefa Istlera, Bohdana Laciny, Viléma Reichmanna, Václava Tikala či Miloše Korečka. Antologii jako u ostatních svazků ediční řady Skrytá moderna uvádí studie: zde z pera literárního historika Michala Bauera, který se tvorbě Skupiny Ra už věnoval v předmluvách a doslovech ke knihám Zdeňka Lorence Pít z kterékoliv strany, Nocležna pro romantismy a Kontinent nikoho. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR. – 4. svazek Edice Skrytá moderna –Váz. – ISBN 978-80-87481-62-2

Dušan Pala: Stromy a kamení
Soubor povídek Stromy a kamení z roku 1947, jehož autorem je Dušan Pala (1924–1945), byl rozpoznán už Václavem Černým (První a druhý sešit o existencialismu) jako typ poetiky, která není v dobovém kontextu příliš častá. Černého spojení s diskursem existencialismu působí dodnes logicky, přičemž nutno zdůraznit, že Palova poetika v tomto spojení působí přirozeněji, než tomu bylo u autorů ze skupiny kolem Kamila Bednáře. Palovy texty ale v mnoha ohledech korespondují i s poetikami modernistů čtyřicátých let jako byl Jiří Kolář, Jan Hanč, nebo Josef Jedlička především v reflexi všednosti, opakování, monotónnosti, banality, prázdnoty a beztvarosti životních projektů. Palova kniha tak prolíná specifickým způsobem několik dobových jazyků. Sama o sobě pak nepředstavuje pouze historický dokument, ale dodnes živou literaturu. Svazek obsahuje edici původní sbírky Stromy a kamení doplněný o studii Vladimíra Papouška. – 6. svazek Edice Skrytá moderna – Váz.