Edice Osobnost

Nová ediční řada pojmenovaná Osobnost předkládá čtenářům formou životopisných rozhovorů či memoárových esejů portréty významných osobností veřejného života, zejména některých oborů lidské činnosti jako je lékařství, umění, psychologie či pedagogika. Cílem edice je zpřístupnit čtenáři určitý obor prostřednictvím předních reprezentantů dané činnosti. Volně komponovaná řada však přibližuje danou osobnost nejen z profesní, ale i z bližší lidské stránky a seznamuje čtenáře s názorovým a hodnotovým světem vybrané osobnosti. Součástí jednotlivých svazků je fotografický doprovod, biografická a bibliografická příloha.

Pro tuto edici hledáme spolupracovníky. Máte-li zájem o tuto spolupráci, pošlete nám krátkou anotaci projektu a charakteristiku osobnosti, kterou byste rádi v edici uvítali. Pište na adresu: osobnost@akropolis.info

Ondřej Neff: Královská zábava (Rozhovor s Ivo Fenclem)
Ondřej Neff (1945) náleží k podstatným evropským autorům sci-fi a přes dvacet let komentuje politiku. Novinář, spisovatel, fotograf a pedagog publikuje nejvíce v denících Lidové noviny a Neviditelný pes, druhý z nichž sám vymyslel a založil. Krom toho vydal okolo sedmdesáti knižních titulů, je překládán do cizích jazyků a jeho prózy vycházejí v zahraničních i našich antologiích, zatímco on sám stačí se zamilovanou činorodostí adaptovat klasické verneovky. Neff, známý na síti i jako Aston, stvořil rovněž ceněné komiksy, mj. s Kájou Saudkem, psal pilně pro rozhlas a televizi, láká ho divadlo. Maluje. Zkouší stále něco nového, umí živě a názorně vyprávět a vysvětlovat, přednáší o fotografii a píše o ní do dalšího vlastního deníku Digineff. Internetový deník Neviditelný pes založil už roku 1996, a jelikož mu je hyperaktivita vrozenou samozřejmostí, opětovně se musí smiřovat s tím, že irituje lidi bez téhle možná i pošetilé potřeby stále tvořit. Pragmaticky racionálním přístupem k světu možná rozčaruje nejednu poetičtější povahu. Může však jinak? I vědecká fantazie je koneckonců básní a syn velkého vypravěče Vladimíra Neffa umí taky vyprávět; jinak a po svém. To dokazuje i knižní rozhovor s touto takřka renesanční osobností, která předkládá nové vize i prognózy, a přece ví, že psaní je jen královskou zábavou. Svazek doprovází bibliografie knižních prací a životopis. – 5. svazek Edice Osobnost. – Váz. – ISBN 978-80-87310-08-3

Pavel Prošek: Profesor v Antarktidě (Rozhovor s Jaroslavem Čuříkem)
V pořadí čtvrtý svazek edice Osobnost přináší portrét profesora Pavla Proška, který se ovšem značně vymyká tradiční představě univerzitního profesora zavaleného knihami. Je to polárník – i když on sám to slovo nemá rád a tvrdí, že doba polárníků skončila spolu s Amundsenem. Je to muž, který si klade velké cíle. Díky němu má Česká republika vědeckou polární stanici v Antarktidě. Pavel Prošek působí jako klimatolog na brněnské Masarykově univerzitě. Podle ohlasů jeho kolegů, vědců, ale i lidí jemu blízkých je Prošek člověk, který má velmi málo chyb, je houževnatý a velmi cílevědomý. Přestože o něm kolegové mluví tak, že to vypadá, jako by Prošek a polární výzkum byly dva nerozlučitelné pojmy, nemuselo to tak být. Polárníkem se stal vlastně náhodou. Jako asistent se v roce 1973 dostal na stáž do Švýcarska. A ústav, kde pracoval, se věnoval výzkumu v Arktidě. Už tehdy měl odjet se Švýcary na polární výpravu, ale nebylo mu to umožněno. Nicméně zájem vzklíčil a vědec si odbyl polární křest v roce 1985 na Špicberkách, kam odcestoval s kolegy a přáteli z vratislavské univerzity. Na Špicberkách byl celkem třikrát. Pak se začal poohlížet po opačném konci světa – a nakonec se významně zasadil o vybudování antarktické stanice. I když mnozí v jeho věku – narodil se v roce 1940 – už odpočívají, on na takové myšlenky nemá čas, stále pracuje a něco zařizuje. A  také se věnuje fotografování. Prošek má tisíce fotografií polárních krajů. Antarktida je podle něho krásná a čistá. „Tam teprve vidíte, jak je náš sníh špinavý. V Antarktidě je sníh modrý. Je to naprosto čistá destilovaná voda,“ tvrdí vědec, pro něhož jsou polární kraje druhým domovem. 184 stran + 16 listů přílohy, váz., barevné fotografie, 355 Kč vč. DPH. – ISBN 978-80-86903-94-1

Vladimír Justl: Ozvuky času... (Rozhovor s Jiřím Holým)
Vladimír Justl (1928) je širší veřejnosti znám především jako editor Sebraných spisů Vladimíra Holana a jako spiritus agens poetické vinárny Viola, která spojila jeho lásku k poezii a zájem o divadlo. Především za uvedené aktivity také získal řadu ocenění, mj. Magnesii literu 2006 za přínos české literatuře. Rozhovor, který s Vladimírem Justlem vedl literární historik Jiří Holý, věnuje prostor jak Justlovu přátelství s Holanem, Seifertem, Hrubínem a Skácelem, tak setkávání s dalšími básníky, divadelníky, herci i výtvarnými umělci. – Po Arcibiskupském gymnáziu přerušil Justlova další studia na Filozofické fakultě UK komunistický převrat: mladý aktivista Československé strany lidové byl z fakulty vyloučen a soustavně sledován tajnou policií. Po několika letech mohl pokračovat ve studiích na Filozofické fakultě olomoucké univerzity a v polovině 50. let nastoupil do nově založeného Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, pozdějšího Odeonu. V legendárním nakladatelském domě strávil několik desetiletí, jako editor připravil stovky titulů i celé ediční řady, v kontaktu s českými básníky a prozaiky, překladateli i výtvarníky. V letech 1965–1992 byl zároveň uměleckým vedoucím Violy, kde připravil či inicioval desítky literárních, zvláště básnických pořadů. K lidem, s nimiž se během svého života zvlášť sblížil, patřili kromě uvedených také Justlovi učitelé Oldřich Králík, Jaromír Bělič, Milan Sobotka, herci Radovan Lukavský, Karel Höger, Otakar Brousek a mnozí další, kolegové z Odeonu jako například Josef Škvorecký, malíř Karel Svolinský, kritik a divadelník Jan Grossman, hudebník a výtvarník Jiří Šlitr a řada jiných. Na svůj život s literaturou a lidmi, se kterými se setkával, vzpomíná Vladimír Justl barvitě, s humorem i řízností. Jeho vypravěčství čtenáře vtáhne, přiblíží mu osobnosti, které znal jen jako jména z čítanek, a otevře mu tak i cestu k jejich knihám. Knihu doprovází několik Justlových vzpomínkových textů, výbor z korespondence, přehledová bibliografie a dokumentární fotografie. Vychází za přispění Ministerstva kultury ČR. – Třetí svazek edice Osobnost. 316 str., váz., 355 Kč vč. DPH – ISBN 978-80-86903-57-6 – Recenze

Petr Král: Úniky a návraty (Rozhovor s Radimem Kopáčem)
V roce 2006 pětašedesátiletý básník a esejista Petr Král, narozený 4. září v Praze, od září 1968 žijící v Paříži, je autorem víc než tří desítek knížek, psaných česky i francouzsky: jeho doménou je poezie, ale věnuje se také filmové, literární a výtvarné esejistice, překladu a ediční práci – mj. v roce 2002 vyšla v nakladatelství Gallimard, jehož lektorem rovněž určitou dobu byl, jeho monumentální antologie moderní české poezie 1945–2000. V 60. letech minulého století patřil k v Čechách k surrealistickému okruhu kolem Vratislava Effenbergera, posléze ve Francii své surrealistické východisko opouštěl – směrem k „pěší metafyzice“, jak sám říká a jíž je věrný dodnes. Rozhovor kritika a editora Radima Kopáče (1976), autora rozsáhlých dialogů mj. s Bohumilou Grögerovou (Klikyháky paměti, 2005) a Janem Řezáčem (Deliria, 2004) vzniká u příležitosti Králova návratu do Čech: rozhovor si za svůj leitmotiv zvolil úniky, neboť právě úniky z jedné země do druhé, z jednoho žánru k jinému, z jedné umělecké kategorie do další, jsou pro Petra Krále, svým způsobem permanentního nomáda a všetečného umělce, celoživotně příznačné. Knihu doprovází antologie Královy poezie a dokumentární fotografie. Vychází za přispění Ministerstva kultury ČR. 228 str., váz., 299 Kč vč. DPH – Druhý svazek edice Osobnost. – ISBN 80-86903-29-X – Recenze

Josef Koutecký: Zůstal jsem klukem (Rozhovor s Veronikou Sailerovou)
Osobnost profesora Josefa Kouteckého (1930) je jednoznačně spojena s dětskou onkologií, poměrně mladým lékařským oborem, který u nás prof. Koutecký v 60. letech zakládal. Pražský rodák a také pražský patriot v knižním rozhovoru vzpomíná na nelehké začátky „svého“ oboru, na někdejší zoufalé statistiky léčených a (ne)vyléčených pacientů a na rozvoj onkologie v průběhu jednotlivých desetiletí. „Viděl jsem snad nejvíc mrtvých dětí v této zemi,“ říká profesor Koutecký, „ale právě to mi dalo sílu vybudovat onkologii jako obor, který dnes z původních tří procent zachraňuje přibližně 75 % svých pacientů“.
Širší veřejnost zná prof. Kouteckého také jako prvního polistopadového děkana 2. lékařské fakulty, přednostu motolské kliniky dětské onkologie či zakládajícího člena Učené společnosti, člena Rady Národního divadla a Nadace Národní galerie v Praze. O tom, že lze skloubit vysoké pracovní nasazení v oboru, který je podle Kouteckého „napůl vědou a napůl uměním“, s rodinou a intenzivním zájmem o umění, svědčí mnohé další Kouteckého aktivity – Karolinské koncerty, hudební tradice koncertů Kociánova kvarteta, či zahajování výstav řady předních českých výtvarníků. Josef Koutecký seznamuje čtenáře nejen se svými renesančními zájmy, ale vyslovuje se i k problematickým otázkám medicíny (lékařské etice, eutanázii ad.), mapuje dnešní svět a zamýšlí se nad životním stylem a hodnotami.
Vedle čtenářů odborných prací (Nádory dětského věku, Děti s nádorovým onemocněním I : rady rodičům ad.) nachází profesor Koutecký četné posluchače na svých přednáškách, věnovaných samozřejmě onkologii, ale překvapivě i českému jazyku, hudbě, výtvarnému umění, Praze... Nejedno dítě vyrostlo s jeho pohádkovou knihou Vodníček Buližníček. První svazek edice Osobnost. – 268 str., váz., barevné fotografie, doporučená cena včetně DPH 259 Kč, barevné fotografie. Kniha vychází za laskavé podpory firmy Zentiva, a. s. – ISBN 80-86903-04-4 Ukázka v MP3 (1,5 MB)