velmi volně podle sklepních prací egona bondyho
Český básnik, románopisec a filozof Egon Bondy (1930), žijúci už vyše desaťročie v Bratislave, rád používa na šírenie svojich myšlienok metódy populárnej kultúry. Počiatkom 70. rokov navrhol pražskej undergroundovej skupine The Plastic People of the Universe, aby zhudobňovala jeho básne a priblížila tým jeho kontroverznú lyriku novej generácii záujemcov. Pokus sa natoľko vydaril, že spoločné dielo autorského dua hudobného producenta Mejlu Hlavsu a Bondyho patrí k najvydarenejším spoluprácam stredoeurópskej rockovej histórie.
Neskôr sa autor cielene rozhodol napísať romány ako Sklepní práce, Šaman či Invalidní sourozenci, aby súhrn svojich filozofických téz v prístupnejšej forme prózy sprostredkoval opozičnej subkultúre v normalizačnom Československu. V deväťdesiatych rokoch zasa v knihe Cybercomics zámerne využil cyberpunk, obľúbený subžáner súčasnej fantastiky a z pozície celoživotného presvedčeného marxistu predostrel svoj aktuálny názor na svetové politické dianie.
S typickou sebairóniou Bondy medzičasom rozšíril početné umelecké aktivity aj o spev urbánnych songov a divadelné vystúpenia. Preto je jeho krok smerom ku komiksu pochopiteľným pokračovaním predchádzajúcich aktivít. Ako vlastný mýtotvorca však ochotne zotrval iba v pozícii hlavného hrdinu, autorstvo knihy prenechal na libretistu Jana Kolátora.
Grafik Zdeňek Trinkewitz z časopisu Živel využil pre ilustrácie svoj vycibrený kresliarsky minimalizmus a momentálne veľmi obľúbenú formu vektorovej počítačovej grafiky vychádzajúcej z fotografických predlôh. Skôr než o ucelenú graphic novelu ide o fragment príbehu, ktorého leitmotívom je Bondyho monológ v autentickej „českoslovenčine“. Filozof na dôchodku sa dostane až za prah smrti, no neochotne sa vracia naspäť do reality, ku ktorej ho celý život priťahoval len vlastný záväzok k vytvoreniu diela. Zošit je akýmsi úvodom do štúdia Bondyho literárnych i filozofických textov a pri väčšom rozsahu by mohol byť originálnym pokračovaním dnes takých obľúbených komiksových bedekrov o témach a osobnostiach humanitných vied. Znalci isto ocenia drobné intertextuálne odkazy na Bondyho knižky Útěcha z ontologie, Juliiny otázky, Doslov alebo Sklepní práce. Príznačne v blázinci sa v jednoduchom deji mihne aj český undergroundový básnik Ivan M. Jirous. Na záver sa s gestom superhrdinky v kostýme z éry čínskej kultúrnej revolúcie objaví „dívka, která hledá Egona Bondyho“, postava z legendárnej denníkovej poémy.
Bondy ani v pokročilejšom veku neustáva vo svojej kreatívnej činnosti a rozvíja ju prekvapivými smermi. V poslednej vete komiksu záhadne i humorne naznačuje: „Ontológia dáva za pravdu šamanom a čarodejniciam“. Nielen vzhľadom na žáner sa teda pokračovanie priam žiada.

Michal Hvorecký, SME, 31. 5. 2004

velmi volně podle sklepních prací egona bondyho
Kratučkej tragikomiksovej eseji predchádza nedlhé uvedenie do súvislotí deja od Blumfelda S. M. Predhovor sa nechtiac stáva ťažiskovým bodom útlej publikácie. Informačne nabitý text sa pozvoľne prehupne do voľnej Bondyho performancie.
Egon Bondy je filozof i básnik, príležitostný spevák, či recitátor a v tomto nadštandardne zvládnutom minidielku superhrdina. Blumfeld S.M. odhaľuje pravú Bondyho podstatu. Oblečený do kostýmu dôchodcu a so skutočnou identitou Zbyňka Fišera CSc. vyráža filozof na toaletu, po dôchodok, do márnice, ku psychiatrovi. Dobrosrdečná samokarikatúra Bondyho odhaľuje na kosť. Túžba umrieť, sen o rudej gardistke, symbolická výmena vo dverách psychiatrie s Ivanom Magorom Jirousom, to všetko vtesnal do veľvtipu minimalistických obrysových kresieb Zdeněk Trinkewitz.
Svieža čierna krutá sebairónia. Nekonečné nachádzanie ďalších vlastných slov vyvrátení. Výborný papier. Čiernobiele prevedenie. Farebná obálka.

jessica
www.zionmag.cz

Když Bondyho textům přizvukuje také obraz

V dnešní době, kdy existují comicsy o koncentračních táborech i Ježíšovi, je možné vytvořit kreslený seriál podle jakékoli předlohy. Proč ne tedy podle díla undergroundového filozofa Egona Bondyho? Útlý sešit nese název Velmi volně podle Sklepních prací Egona Bondyho (občanským jménem Zbyněk Fišer, narozen v roce 1930). Původní příběh, sepsaný Bondym v zimě roku 1972, do comicsového scénáře přetavil J. Kolátor, autorem kreseb je Zdeněk Trinkewitz. Sklepní práce pojednávají o filozofovi, který nenalézá útěchu prakticky v ničem. Jsou intelektuální odyseou, jež neskýtá uspokojivé odpovědi ani řešení životních situací. Jde tedy o velmi introvertní dobrodružství. Proto se v comicsu vše podstatné odehrává v omezeném prostoru textových bublin, zatímco obraz textu jen přizvukuje. Nikoliv však nešikovně. Trinkewitzovy postavy jsou živé i přes grafický minimalismus. Vlastně téměř nic jiného než postavy nevidíme, vše ostatní se topí v abstraktní černi. O to víc vyniknou hravé detaily, signály zasvěceným. Jako třeba kontejner na plasty, který spatříme krátce před tím, než se Bondy setká v blázinci s I. M. Jirousem. Trinkewitz dokonce nabízí odkazy na kontext samotné comicsové formy. Když se před překvapeným filozofem odhaluje ošetřující doktorka a proměňuje se v rudou gardistku, činí tak gestem Supermana ze známé ilustrace comicsového výtvarníka Alexe Rosse. Doufejme, že šlo o umělecký záměr a ne o pohodlné vypůjčení již „vymyšlené“ kompozice. Jediným problémem Trinkewitzovy kresby je její technika. Výtvarník pracuje přímo v grafickém programu počítače, byť často podle fotografických předloh. Takto vytvářená díla mají své kouzlo, ale zároveň se z nich poněkud ztrácí autorský rukopis. Pokud nejste zrovna Pavel Reisenauer, vypadají podobné počítačové kresby jedna jako druhá. „A Ježíš? Kdyby se dožil osmdesátky, neutrpěli bychom křesťanství,“ mudruje Bondy v márnici. Uprostřed celosvětového šílení kolem filmu Utrpení Ježíše Krista zní jeho cynismus přímo blahodárně. Tento sešit potvrdil relevantnost Bondyho osobnosti pro současnou dobu a populární kulturu. Ve svých tématech i v kruté upřímnosti je Bondy stále dnešní a sdělný. Že nyní promlouvá prostřednictvím obrázkového seriálu? Počkejte, až z toho udělají počítačovou hru.

Ivan Adamovič, šéfredaktor časopisu Živel
Nedělní svět, 9. 5. 2004, s. 41