Vydávání Seifertova díla se rozrostlo o dva svazky

Praha Bezmála devět set stran celkově čítají dva nejnověji vydané svazky Díla Jaroslava Seiferta, které od předloňského roku na trh uvádí pražské nakladatelství Akropolis. Spisy nositele Nobelovy ceny za literaturu, jež mu byla udělena v roce 1984, jsou plánovány do šestnácti knih. Vycházejí na přeskáčku a zatím jich světlo světa spatřilo pět. Aktuálně připravený svazek Díla Jaroslava Seiferta (DJS) nese pořadové číslo jedenáct a obsahuje autorovy pozdní sbírky Morový sloup, Deštník z Piccadilly a Býti básníkem; apendixem k nim jsou dodatky, v nichž se objevují vesměs starší verze některých básní, jež se staly součástí oněch tří sbírek. Dnes to zní jako pohádka, ale všechny tři knihy 11. svazku byly v čase svých prvních vydáních zoufale sháněnou a hojně čtenou literaturou. Sbírka Morový sloup vznikala od roku 1968, konečnou podobu získala v roce 1979, ale v opisech se šířila již od roku 1971, samizdatově poprvé vyšla v Edici Petlice o rok později, na konci sedmasedmdesátého roku ji vytiskl exilový Index a teprve v roce 1981 se Československý spisovatel (ČS) odhodlal k běžnému vydání; jeho náklad byl deset tisíc výtisků. Deštník z Piccadilly obsahuje básně z let 1978 a 1979, i tato sbírka se nejprve objevila v samizdatu i v exilu, a teprve pak oficiálně – ČS v roce 1979 zvolil pět tisíc výtisků. Kniha Býti básníkem vznikala počátkem 80. let, řada jejích básní byla nejprve publikována v bibliofilských a příležitostných tiscích. Oficiální vydání Čs. spisovatel dodal v roce 1983 – činilo deset tisíc výtisků. Reedice, s níž nakladatelství přispěchalo po udělení „Nobelovky“, dosáhla na dnešní dobu nepředstavitelných padesáti tisíc výtisků, a to ještě následoval třicetitisícový dotisk. Jedenáctý svazek o 404 stranách a ceně 399 korun edičně připravila Marie Jirásková, doprovod tvoří ilustrace Františka Tichého, Vladimíra Komárka, Jiřího Johna a Oty Janečka.
Předtím vydaný díl DJS, s pořadovým číslem dva, naopak zprostředkoval autorovu ranou tvorbu, konkrétně z let 1923 až 1928. Kromě sbírek Na vlnách TSF, Slavík zpívá špatně a Svatební cesta vřadil editor Filip Tomáš do této objemné publikace (488 stran, 540 korun) i Seifertovy básně a libreta nezařazená do sbírek a jeho překlady, z nichž nejpodstatnější jsou převody Apollinaira, konkrétně jeho románu Zavražděný básník a “nadrealistického dramatu“ Prsy Tiresiovy. Svazek č. 2 je unikátní tím, že přetiskuje i původní typografii některých děl – tak například Seifertova sbírka Na vlnách TSF (1925) je představena jak ve výtvarném pojetí Karla Teigeho, tak v „běžné“ podobě – Seifert totiž v roce 1938 tuto knihu přepracoval a dal jí název Svatební cesta. Teige se neodmyslitelně typograficky podepsal i na Prsech Tiresiových, které v roce 1926 vydal Odeon – i tento ediční unikát je nyní v DJS přetištěn. Sotva už v Seifertových spisech vyjde výtvarně bohatší svazek, než je právě „dvojka“.

Josef Chuchma, MF Dnes, 7. 5. 2003, s. 10