Milý, milý pan Hostovský

Vzpomínám si, jak jsem si v roce 1994, o autorovi nic nevěda, koupil první svazek ze spisů, které právě vyšlým svazkem po osmi letech končí. Tím prvním svazkem byl Hostovského Nezvěstný a na první větu tohoto románu si často, když čekám na zastávce u Masarykova nádraží, vzpomenu: „Když Erik došel k stanici elektrické dráhy u Masarykova nádraží, jeho tramvaj číslo 1 právě odjížděla.“
Po tomto svazku jsem si opatřil svazek další - Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině (aneb o ctihodném povolání kouzla zbaveném), a toto dílo (např. kapitola o Sigurdu Hoelovi) nastartovalo touhu objevit Hostovského dílo celé, takže jsem navštívil knihovnu, kde jsem si půjčil melantrichovská vydání - z té krátké škvíry v šedesátých let knihu s červeným obalem - Hostovského román Všeobecné spiknutí a knihu s obalem černobílým Cizinci hledají byt, která obsahovala díla Listy z vyhnanství, Sedmkrát v hlavní úloze a Cizinec hledá byt. Potom též porevoluční melantrichovské vydání Dobročinného večírku.
Tedy texty vydané v přítomném svazku jsem četl už před vydáním spisů, většinu Hostovského díla ale až právě v podobě, v jaké jsou ve spisech. Osoba Hostovského se stala mým přítelem na dálku - jeho outsiderství shrnuté do lapidárního rčení „Štěstí chodí do kola, vždycky vrazí do vola“ mělo mé sympatie.
Hostovského dílo můžeme rozdělit do tří etap: první etapou je etapa předválečná, spojená s českým prostředím, válečná, která „odráží“ autorův útěk - z Belgie přes Francii do Portugalska a odtud pak do Ameriky, a třetí etapou je pak druhý (konečný) pobyt v Americe.
První etapa ve spisech úplně zmapovaná není, neboť Olga Hostovská (bohužel) naplnila otcovo přání „vymazat“ dílo vydané před románem Ztracený stín (1931). V roce 1935 Hostovskému vychází román Žhář, za nějž obdržel v roce 1936 Státní cenu, v osmadvaceti letech - to je dnes také dobré připomínat. Nicméně Hostovského předválečné dílo vrcholí myslím i esteticky v příběhu čtyř sourozenců scházejících se ve Starkově v otcově domě, tedy v románu Dům bez pána z roku 1937.
Druhá etapa zahrnuje knihy: Listy z vyhnanství (1941), Sedmkrát v hlavní úloze (1942), Úkryt (1943) a Cizinec hledá byt (1947). Při hledání vrcholu tohoto období je otázka, zda bude dána přednost románu Sedmkrát v hlavní úloze, o němž Jan Grossman (Román tohoto světa) poznamenává, že to je „román psaný v Americe o Evropě. Je tu tedy evropská situace viděna tak trochu zdálky, což také přispívá k jeho schematizaci (…)“, či právě románu Cizinec hledá byt, jejž vidí Grossman jako opozitum k románu předchozímu: „(…) naopak v něm cítíme přemíru konkrétního vidění americké skutečnosti, toho, co vidí Čech v Americe nového.“
Jde tedy o protiklad „velkého“ tématu - selhání evropských intelektuálů v čase těsně předválečném - a příběhu osamělého člověka - i když i zde by se dalo hovořit o „velkém“ tématu, neboť doktor Marek, kterému je nabízeno v labyrintu New Yorku leccos, jen ne byt, kde by mohl v klidu dokončit svou knihu o léčení vysokého krevního tlaku, je něčím na způsob joyceovského here comes everybody. Rozdíl je tedy spíše v uchopení tématu, v prvním případě je evidentní snaha o panoramatičtější pohled.
Tato druhá etapa pak končí právě Dobročinným večírkem, černohumorným zakroužením kamery nad jedním emigrantským večírkem, jež vrcholí poslední větou celého románu: „A lidé se zdáli krásní a dobří“ a poválečnou „mezistávku“ v Čechách mezi dvěma exily zachycuje román Nezvěstný.
Nejvýraznějším počinem třetí etapy je nejrozsáhlejší román Všeobecné spiknutí, kde se sbíhají všechny tři etapy, celé Hostovského umění a úsilí a na jehož adresu Zdeněk Kožmín poznamenává: „Styl je až příliš rétoricky bezbřehý, někde málo konturovaný. Ale tuto jistou stylovou volnost vyvažuje virtuózně ovládnutá kompozice.“ (Egon Hostovský a český kontext) S trochou zjednodušení: předcházející knihy jsou po přečtení tohoto románu jen přípravou na napsání právě tohoto románu, a knihy vydané po něm už jen variují tuto Českou Třebovou v rámci Hostovského díla.
Tak tedy vítám 12. svazek projektu, který dostává do oběhu autora mně milého, svazek, v němž vycházejí dvě prózy na přechodu mezi druhou a třetí etapou, jak jsme se je výše pokusil vytýčit, a teď už nezbývá než říci to, co se nabízí: aby byl Hostovský čten, ať už s nadšením, nebo kriticky.