Co víme a nevíme o Babičce
V Příběhu tajemného psaní vypravuje Jaroslava Janáčková o pramenech a genezi bestselleru Boženy Němcové

Před sto čtyřiceti lety (21. 1. 1862) zemřela Božena Němcová. Její dílo i dosud nerozluštěné záhady jejího života jí zajistily nesmrtelnost. Badatelský zájem o Němcovou neustává ani na prahu 21. století.

Erudovaná literární historička Jaroslava Janáčková (nar. 1930) se ve své nové knižní práci nazvané Příběh tajemného psaní (O pramenech a genezi Babičky) vrátila k vlastnímu komentáři, jímž doprovodila edici Babičky v České knižnici (1999). Sama na „východisko pro Příběh tajemného psaní“ upozorňuje, takže čtenář by neměl být zaskočen zjištěním, že si dnes koupil zčásti to, co už v knihovně má. Ano, nová práce je na půdorysu té starší postavena, avšak není její neinvenční kopií. Rozšiřuje ji, obohacuje a završuje. Janáčková líčí okolnosti vzniku Babičky, poutavě vykreslujíc spisovatelčinu osobnost a lidi v jejím okolí. Spolehlivá znatelka literárního kontextu (přesvědčivý výklad o návaznosti Babičky na Erbenovu Kytici) i dobového společenského klimatu šla do korespondence i předchozích děl Němcové (do Babičky autorka promítla motivy ze své poezie i literární publicistiky), sáhla po německé verzi Babičky, vydané ještě za spisovatelčina života, i po méně známé autorčině „pohádce“ Viktorka. Při této literárněhistorické výpravě Janáčkovou zajímaly „prameny zčásti jen tušené, odvozované ze širšího společensko-přátelského milieu, v němž Babička vznikala, zčásti doložitelné konkrétními texty„. Musíme bohužel litovat, že pěknému textu ublížilo editorské lajdáctví. Tiskové chyby vytvořily podivné různočtení, jednou je řeč o „Čermákové-Sluhové“ (s. 22), podruhé o „Čermákové-Slukové“ (s. 154), ze současné lingvistky „Ireny Vaňkové“ (s. 65), se nakonec stala „Irena Vaňová“ (s. 156), tu a tam potkáme rozdělené slovo uprostřed řádky („po-dle“ – s. 64, „krkonošského“ – s. 67), čteme i „nastěstí“ (s. 112), ba dokonce: „Aby svůj objev doložil, připojil Šember k nahlédnutí několik dopisů B. Němcové Klácelovi...“ (s. 35) Ta věta snad má znít: „Aby Klácel svůj objev doložil, poslal Šemberovi k nahlédnutí několik dopisů, které od Němcové dostal.“ O to nic. Studie Jaroslavy Janáčkové je sugestivní pozvánkou do literárního světa Boženy Němcové. Zatím stále ještě platí, že v Babičce – stejně jako v Erbenově Kytici – si „s údivem čte jak čtenář z hranic dětství, tak i ten nejzkušenější“.

Jaromír Slomek, Lidové noviny 17. 1. 2002 Hodnocení LN: ****
Jaroslava Janáčková: Příběh tajemného psaní
O pramenech a genezi Babičky
Akropolis, Praha 2001, 160 str.