Datum: 12.06.2000
Autor: ZDENĚK A. TICHÝ, JOSEF CHUCHMA
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 16

Začaly vycházet Langerovy spisy

P r a h a - Prvními třemi knihami bylo zahájeno vydávání patnáctisvazkových Spisů Františka Langera, spisovatele a vojenského lékaře, jenž žil v letech 1888-1965 a který to v československé armádě dotáhl až na generála. Podstatná část jeho díla byla v poválečných letech nepřístupná nebo prezentována okleštěně. Langer byl legionář, těsně spjatý se vznikem, atmosférou a hodnotami masarykovského Československa; v 50. a 60. letech žil v ústraní. Pocházel z pražské česko-židovské rodiny, jeho bratr Jiří Langer (1894-1923) byl rovněž spisovatelem - v minulých letech se dočkala nových vydání jeho sbírka chasidských legend Devět bran (1937) a studie Erotika Kabaly (1923). Syn Františka Langera, Jan Vladimír Langer, působil od roku 1968 v československém vysílání BBC v Londýně. Do vysílání BBC ostatně přispíval i František Langer - během druhé světové války. Tyto texty jsou součástí jednoho z nyní vydaných svazků nazvaného Tvorba z exilu. Souběžně s ním vyšly Povídky I a Hry I. Trojice titulů by měla vycházet i v každém z následujících roků, takže projekt by měl být dokončen v roce 2004. V pečlivé redakční úpravě, ve střízlivém, graficky čistém kabátu špičkového typografa Zdeňka Zieglera tak budou k mání nejen autorovy divadelní hry, prózy a memoáry, ale též výbory z publicistiky a esejistiky i kniha korespondence. Spisy koncipují bohemista a literární historik Jiří Holý a známý editor (například nyní znovu vydávaných Spisů Vladimíra Holana) Vladimír Justl. Na vydávání se podílejí hned tři podniky - nakladatelství Kvarta (nyní uvedlo Povídky I), nakladatelství Akropolis (svůj podíl zahájilo Tvorbou z exilu) a Divadelní ústav, jenž postupně vydá čtyři svazky her a navrch i knížku textů psaných pro loutky. František Langer byl za první republiky ceněn právě a především jako dramatik. Svazek Hry I je otevřen veršovanou tragédií Svatý Václav, která byla Langerovým prvním dramatickým úspěchem. Jeho legionářské období reflektují hra Jízdní hlídka, scénický výjev Ráno a tři dramatické obrazy - Vzdání se 28. pluku, Zborov a Na Sibiřské magistrále; ty jsou spojeny v jeden celek pod titulem Vítězové. Obrazy měly velký ohlas zejména po vzniku Československé republiky, kdy byly předváděny pod širým nebem jako monumentální scény připomínající vznik a formování legií. Bronzová rapsodie z roku 1958, jež Hry I uzavírá, nebyla nikdy inscenována; pouze ji v upravené, pro čtení přizpůsobené podobě Justl uvedl v pražské vinárně Viola v roce 1988 - k 100. výročí autorova narození. Jde o drama ze života malého národa Kuretů, pro jehož napsání se Langer inspiroval několika verši Iliady. Jakkoliv je Langerovo dramatické dílo obsáhlé, objevuje se v poslední době na tuzemských scénách sporadicky. V roce 1993 uvedlo Středočeské divadlo Kladno Velblouda uchem jehly, následující rok se Periferie hrála v Plzni a v brněnském Národním divadle. Kladenský Lampion pak představil scénickou koláž z her loutkových pod názvem Vyhraje to Kašpárek. Nejnověji adaptoval básník a textař Pavel Šrut pro Divadlo Na Fidlovačce Obrácení Ferdyše Pištory. "Samozřej mě, uvítali bychom, kdyby Spisy vyvolaly větší zájem divadel o Langera, ale kvůli tomu se nevydávají," říká Barbara Topolová z Divadelního ústavu, spolueditorka svazků autorových her. Podle ní je sice část autorových dramatických kusů úzce svázána s dobou svého vzniku, ale jiné jsou zapomenuty neprávem. "František Langer je reprezentantem určité tradice a na tu by se mělo navazovat. Mnohá z témat, jimiž se zabýval, jsou navíc dnes až abnormálně aktuální. Na to, proč se jeho hry neuvádějí častěji, se ale musíte zeptat dramaturgů." Možnou souvislost vidí Topolová také v tuzemském vztahu k dílům klasiků vůbec. "Jinde mají daleko mrtvější klasiky a stále je vydávají i hrají, jejich dílo nikdy tak dalece nezmizí," dodává. Umělcova druhá manželka, Anna Ludmila Langerová, s níž se spisovatel oženil v roce 1946, se již rozjezdu Spisů nedožila - zemřela loni 8. prosince ve věku sedmadevadesáti let. To ona v roce 1994 zřídila na památku svého muže Nadaci Františka Langera, jejíž stěžejní činností bylo vyhlašování soutěže o Cenu Františka Langera, jež je určena uměleckým, publicistickým i odborným textům tematicky spjatým s hlavním městem. Předloni byla Nadace F. L. transformována v Nadační fond F. L. a činnost rozšířena o přípravu Langerových Spisů.

Autorovo etické poselství

Spisy Františka Langera vydané v roce 2000 zahrnují první knihu her, soubor povídek a sbírku textů vzniklých v exilu. Zatímco povídkovou knihu Povídky I vydává nakladatelství Kvarta, Hry I připravil Divadelní ústav a Tvorby z exilu se ujalo nakladatelství Akropolis. Kniha povídek odkrývá ranou Langerovu tvorbu z počátku století až počátku první světové války. Editorka Marie Havránková a redaktor Vladimír Justl respektovali členění, jež odpovídá souborům Zlatá Venuše (vydáno roku 1910, přepracované o jedenáct let později) a Snílci a vrahové (vydáno roku 1921). K nejstarší prozaické Langerově tvorbě se bez vnitřní i časové spojitosti přimyká reflexivní fragment Mrtví chodí mezi námi, prvně vydán až roku 1930 s dřevoryty Cyrila Boudy. Už v autorových nejstarších pracích nacházíme vypravěčské postupy, které se pro něj v následujících desetiletích staly charakteristické; důležitější je však možnost sledovat Langerovu tematickou oscilaci. V první části svazku je představen Langer - autor soustředěný především na historické a dobrodružné náměty. Častěji než kdykoliv později akcentuje téma smyslnosti a destruující touhy, která vede až k devastaci jedince. Provokativní nahlížení na postavy je umocněno jejich sociálním zařazením, neboť jsou to často vyvrženci na okraji společnosti. Eticky vyhrocený a deklarovaný postoj tvoří též výrazné téma dramatických prací knihy Hry I. Časové rozpětí vzniku je zde však mnohem větší a sahá od neoklasické inspirace ve Svatém Václavu (1912) přes proslavené legionářské hry Ráno (1917), Vzdání se 28. pluku a Zborov (obě 1920) či proslulou Jízdní hlídku (1935) až k Bronzové rapsodii z 50. let. Toto drama inspirované verši z Iliady nepsal zakazovaný autor pro jevištní uvedení, ale – jak sám uvedl – z důvodů duševně očistných. Až po propuštění syna a dcery ze žaláře se ke hře znovu vrátil a upravil ji. Inscenování se však Bronzová rapsodie nikdy nedočkala a byla provedena jen jako čtené drama až na konci 80. let. Poslední z letos vydaných svazků tvoří kadlub rozličných textů, které vznikly za druhé světové války za Langerova pobytu mimo okupované Československo. Vedle povídek, dramatických scén pro rozhlas a příležitostných článků, jsou zařazeny též autorovy úvahy a projevy. Vůbec poprvé v tomto svazku ke čtenářům míří kromě textů publikovaných původně jen v exilovém tisku také povídka Hasič, legendický text O rabbim Löwovi a dětech či patetická filmová povídka Jednoruký.

František Langer: Povídky I. (Spisy F. L., svazek 1), Kvarta, Praha, 320 stran; František Langer: Hry I (Spisy F. L., svazek 6), Divadelní ústav, Praha, 328 stran; František Langer: Tvorba z exilu (Spisy F. L., svazek 11), Akropolis, Praha, 280 stran.

21. 6. 2000 – České slovo