| |
FILOZOFIE – Ke studiu
Milan Machovec Josef Dobrovský (Akropolis)
Vydavatel Jiří Tomáš připravil pro druhé vydání Machovcova filozofujícího díla o Josefu Dobrovském. Milan Machovec se zabýval významnými osobnostmi české myšlenkové tradice, a nemohl proto Dobrovského opominout. Machovec byl zasažen, jak sám říká, jasem a svobodomyslností Dobrovského osobnosti a jeho pobýváním v pravdě.
Dobrovský byl nepochybně génius s úžasnou pamětí a značně rozvinutou imaginací. Machovec se úspěšně pokusil o několik nových pohledů na něj. Pečlivě zkoumá způsob a prvky jeho „osvícení“. Základem jeho osvíceného přístupu bylo především neúchylné přivrácení se k pravdě. Z pozice primátu rozumu rozpracovával svou vědeckou a racionální kritiku všeho mýtického a fantastického, s nímž se setkával v dobové kultuře, v názorech na dějiny i v jazykovědě. Vědu chápal právě jako obrácení se k pravdě; jako její vášnivé stopování, a to za každou cenu, i kdyby to znamenalo podkopávání doposud přijímaných pravd a pro něj samého pronásledování a napadání dobovým establishmentem. Dobrovský tak výrazně přispěl k rozvoji veřejné kritiky, k očišťování českých dějin od výmyslů a mýtů.
Z Machovcova líčení plasticky vystupuje i Dobrovského postoj k filozofii a náboženství. Z jeho příklonu ke kriticismu vědy vyplývá především podezřívavost vůči prázdné filozofické (metafyzické) a teologické spekulaci. Dobrovský hledal proměněné náboženství, zbavené autoritářství, nevědomosti a ničím nepodložených dogmatických jistot zjevení. Živé náboženství však zůstalo vnitřní potřebou vědce a vysvěceného kněze Dobrovského. A č bojoval proti katolické hierarchii, nechtěl být považován za protestanta. Machovec však podle mého soudu přepíná Dobrovského kriticismus, když píše o jeho „tíhnutí k materialismu“, o jeho „pokrokovosti“. Naštěstí též připouští, že Dobrovského postoj není skutečným materialistickým světovým názorem, nedělá z něj protomarxistu. Dobrovský jako vědec a bojovník proti každé formě tmářství byl často se svým názorem sám a ve své opuštěnosti nacházel právě v původní zbožnosti zdroj posily a oporu pro mezní situace.
Takto Milan Machovec zkoumá bytostné rysy Dobrovského osobnosti, vidí jeho existenciální opravdovost, hlubokou interesovanost pravdou i niterný entuziasmus, s jakým spěl vždy k jádru věci. V tom tkvěl jeho radikalismus a služba vědě a pravdě.
Ač Machovec napsal a vydal svou knihu o Dobrovském poprvé v roce 1964, je i dnes poutavou četbou nejen díky svému námětu, ale také díky Machovcovu stylistickému mistrovství.
Jiří Olšovský, Lidové noviny – Orientace, 2. 10. 2004
Milan Machovec: Josef Dobrovský
Přestože je tomu letos už čtyřicet let, co vyšla první studie našeho předního filozofa Milana Machovce (1925–2003) věnovaná Josefu Dobrovskému, stojí za to seznámit se s novým vydáním jeho pohledu na muže, s jehož dílem se musela vyrovnat každá následující generace hlásící se k českému národu. Zakladatel slavistiky, spolutvůrce spisovné normy českého jazyka, odpůrce pravosti Rukopisu zelenohorského, autor německo-českého slovníku. To vše ovšem novodobý myslitel Machovec sleduje z pohledu evropského i nadčasového. a navíc nechává čtenáře přečíst si Dobrovského úvahy v originále, bez komolení tzv. výkladu. Pro čtenáře, kteří se vracejí k dějinám našich předků, lahůdka, již by si neměli nechat ujít.
(cg), Právo 19. 6. 2004
Milan Machovec: Josef Dobrovský
Nové, redakčně přehlédnuté a mírně doplněné vydání monografie, která se poprvé objevila před čtyřiceti lety. Filozof Milan Machovec (1925–2003) v ní podal svůj obraz vůdčí osobnosti národního obrození, připojena je drobná antologie textů Josefa Dobrovského. Nakladatelství má za to, že i po čtyřech desetiletích od svého vzniku je Machovcova studie „výchozím studijním materiálem pro ty, kteří se chtějí blíže seznámit s Dobrovského dílem“. Zde úryvek z jednoho z posledních dopisů Dobrovského, datováno 1828: „Zítra slavím své 75. narozeniny, které připadají na 18. srpen. Před třemi dny jsem ještě vystoupil na vysokou, strmou horu. Málokteří vydrží mé pěší cesty. Já však dobře vím, čemu mám děkovat za tyto i jiné síly. Jsem si vědom, že jsem užíval svého rozumu podle zralé rozvahy a dosažených znalostí, svobodně a bez předpojatého mínění, tím méně, aby se mi dostalo pochvaly jistých lidí. Ze jsem žil, jak se sluší čestnému muži...“
(jch), MF Dnes – Kavárna, 12. 6. 2004
|
|