Václav George Panocha Jalta, Yalta, Jalta 1945

Autor této edice pramenů, jak přiznává, dlouho věřil, že západní spojenci při jednání na Krymu prodali Československo Stalinovi, že se teprve zde rozdělila Evropa, dokonce snad několika tahy na mapě. V exilu po prostudování amerických prezidentských fondů prozřel a pochopil, že “prodáni” jsme byli hlavně vinou Beneše už v roce 1943. Až skoro do konce textu má čtenář dojem, že celá práce vznikla, aby dokázala tuto dávno známou (ne vždy ale přiznávanou) skutečnost. Text se skládá ze zápisů jednání velké trojky o poválečném uspořádání Německa, o reparacích, o organizaci OSN, o vstupu SSSR do války proti Japonsku, o uspořádání poměrů v Polsku. Panocha texty prochází a jen namátkově glosuje: zde nic o Československu není. Teprve na konci se můžeme dovtípit, že Panochova edice dokumentů z archivů Rooseveltovy delegace na Jaltě s podtitulem Našeptávači a zrádci vyšla jako poněkud nadbytečný úvod k závěrečné kapitole o Algeru Hissovi. Tento v roce 1945 první úřadující generální tajemník OSN byl v delegaci prezidenta Roosevelta, ale z Jalty odletěl do Moskvy. Následně americká rozvědka zjistila, že přímo v americké delegaci byli ruští špioni, kteří Stalinovi donášeli podrobnosti z tábora jeho „válečných přátel“. Podezření padlo na Hisse a ten je až do konce svého dlouhého života nebyl schopen věrohodně vyvrátit. Panocha svou knihu vydal jako doklad, že Američané a Angličané na Jaltě naletěli lišáckému Stalinovi; zvláště Roosevelt byl ochoten pro generalissima udělat mnohé a také udělal. Jalta tedy nebyla pohřebištěm československé demokracie, ale zklamáním západních státníků. Svět už byl rozdělen.

4. 1. 2003 – Lidové noviny – Orientace

LITERATURA FAKTU: Pravda o Jaltě

Často se domníváme, že Československo přešlo do sféry vlivu na základě jednání konference Velké trojky (Stalina, Churchilla a Roosevelta) na jaře 1945 v Jaltě na Krymu. Václav Panocha, novinář, který emigroval v roce 1983 do USA, kde při zaměstnání školníka vystudoval politologii, se pokusil najít v odtajněných amerických dokumentech potvrzení či vyvrácení této myšlenky. Ke svému údivu nenašel v tisících stranách spisů z Jalty o Československu ani zmínku - s výjimkou poznámky, že tato země je zakládajícím členem OSN. Panocha svá zjištění předkládá ve formě faktografických záznamů z tehdejšího jednání šéfů vlád, ministrů zahraničí a náčelníků generálních štábů. Je to poprvé, co tyto dokumenty u nás vycházejí. To je skvělé, byť forma knihy kolísá mezi "suchým" jazykem jednacích akt a výkladem.

Karel Pacner, Mf Dnes 10. 12. 2002, Kritický metr: 70 %