Praha – Tři týdny před stým výročím narození Jaroslava Seiferta, jež připadne na 23. září, začaly v pražském nakladatelství Akropolis vycházet sebrané spisy tohoto jediného nositele Nobelovy ceny, kterého české písemnictví má. „Šestnáctisvazkové Dílo Jaroslava Seiferta si klade za cíl zpřístupnit celý dostupný rozsah básníkovy slovesné tvorby. Do jednotlivých svazků budou řazeny v chronologickém pořadí sbírky či soubory básní, na jejichž redakci se autor podílel, dále verše nezařazené do sbírek i básně z rukopisů," píše v ediční poznámce na úvod vydaného svazku literární historik Jiří Brabec, jenž spolu s Marií Jiráskovou projekt řídí. Brabec dodává, že spisy pojmou i Seifertovy překlady, novinářské texty či prózy, výběrově bude publikována korespondence. Onen úvodní svazek, jenž ve spisech nese pořadové číslo 3, obsahuje tři sbírky z let 1927–1936: Poštovní holub, Jablko s klína, Ruce Venušiny. Druhou poloviny svazku o 264 stranách tvoří knižně nevydané verše z let 1928–1933, překlady, jež autor porůznu publikoval v letech 1929-1936, a také nepodepsané básně, u nichž se předpokládá - ne však s absolutní jistotou! - Seifertovo autorství. Nakladatel Jiří Tomáš, jemuž patří značka Akropolis, chce ustálit vydávání Díla Jaroslava Seiferta na třech svazcích ročně, v rytmu květen, září a listopad. Letos ještě vyjde svazek s pořadovým číslem 1 (Město v slzách, Samá láska), pro příští rok jsou připraveny svazky č. 11 (Morový sloup, Deštník z Piccadilly, Býti básníkem), č. 9 (Šel malíř chudě do světa, Maminka, Chlapec a hvězdy) a svazek č. 2 (Na vlnách TSF, Slavík zpívá špatně). Jiří Tomáš upozorňuje, že průběžně dochází k různým nálezům, například v Ústí na Labem byla objevena řada Seifertových rukopisů, jež bude třeba zpracovat. Kapitolou samou pro sebe je korespondence, jejíž majitelé si nejednou kladou nadnesené podmínky; kupříkladu mají zveličené představy o výši honorářů. Dnes tedy nelze naprosto pevně říci, že u čísla šestnáct se spisy zastaví. Každopádně na tento počet svazků se Jiřímu Tomášovi podařilo sehnat sponzorskou podporu. „Bez ní by jednotlivé tituly stály okolo pěti set korun," podotýká nakladatel. Kdežto takto úvodní kniha, ilustrovaná, vázaná a s přebalem, přijde zájemce na 264 korun. Jiří Tomáš zvolil startovní náklad pro Seifertovy spisy jeden tisíc výtisků a je zvědav na čtenářský ohlas, tím spíš, že jde o kritické vydání. „U každé básně jsou proto zaznamenány proměny textu od rukopisu či prvních otisků k pozdějším podobám v jednotlivých vydáních sbírek," uvádí Jiří Brabec a Jiří Tomáš upozorňuje, že u nás není zvykem – ani ve spisech – verše číslovat. Právě toto řešení bylo zvoleno pro Dílo Jaroslava Seiferta: verše po levé straně doprovázejí číslice po pěti, jež usnadňují orientaci v textu, pod básní je pak zdokumentován její textový vývoj, případně jsou též připojeny vysvětlivky. „Byl to grafický oříšek, s nímž se knižní úpravce Luboš Drtina podle mě vyrovnal velmi slušně. Čtenář není doprovodnými informacemi rušen," pochvaluje si nakladatel. Patnáct let po básníkově skonu se tak rozbíhá vydání spisů, jež už se nemusí potýkat s cenzurou, jak tomu v případě sedmisvazkového Díla Jaroslava Seiferta, které vycházelo v letech 1953–1970.

Josef Chuchma, 8. 9. 2001, Mladá fronta Dnes, str. 5

Michal Kosák, Literární noviny č. 41, 2001

Pod nepochopitelným názvem Z výnosů ediční komise I, snad humorným či svému stylu adekvátně neskromným („považujeme za nutné") otiskly Ltn kritickou zprávu o prvním svazku Díla Jaroslava Seiferta. Spíše jde ale o normativní náčrt vlastního projektu (musím říci, že na realizaci takových snů jsem zvědav), s nímž se recenzované dílo neshoduje. Proto bych uvítal, kdyby Ltn poskytly prostor pro rozkolísání pisatelových apriorních mouder a pravd, jimiž s údernou inkluzivností autor nešetří. – Koncepce Díla JS vycházela z reálných možností dnešní nakladatelské a obecně kulturní praxe a snahy pořídit po svébytné historii seifertovských edic kriticky diplomatické vydání. To, co recenzent nazývá hybridností, lze stejně dobře označit kompromisem. Ten se ale rozhodně netýká ediční práce kolektivu Jiřího Brabce.
Jestliže vydáváme spisy Jaroslava Seiferta, zajímá nás Seifertův text. Apodikticky líbivá tvrzení: „Není možné svazovat život textu s životem autora," lze stejně dobře obrátit: není možné svazovat život (Seifertova) textu s životem jeho editorů (edic). Různočtení by se v Kosákem požadované „úplnosti" patrně více než zdvojnásobilo a proměnilo by se v katalogizaci tiskových chyb (těch čítanek, sborníčků, zpěvníků! – například jedna báseň z Maminky by díky nejrůznějším okresním časopisům a novinám obsahovala cca 100 údajů!) spíš než v co jiného. Tedy sice v konkretizaci svého druhu, ale nepříliš seifertovskou. Neméně diskutabilní je umístění různočtení, kde Kosák vůbec nereflektuje, že u tak rozsáhlého projektu je tento systém v Čechách použit patrně poprvé. Umístění je předmětem volby a není svázáno jen estetickými hledisky. To, že padá pod stůl rušivé působení textu básně a aparátu, není vyargumentováno – o estetiku tu přeci nejde. Zvolená podoba umožňuje jak souvislé čtení, tak kritickou práci. Stejnou možnost poskytuje i způsob komentování. Dílo JS nesupluje monografie, jimž se blíží skvostné publikace Torstu, ani dílčí souhrnné studie České knižnice. O jakou normu se to Kosák opírá, splývá-li mu kritická příprava textu s tímto? Volba edovaného textu se nerovná interpretaci různočtení (kauzalita je opačná). Kuse citované dopisy budou celé ve svazku Korespondence (o projektu jako celku neříká Kosák nic). Není pravda, že editor neinformuje o práci s textem. Stačí číst pozorně: emendace jsou vyznačeny (např. s. 192). Nejasnost, která nad volbou textu Kosáka jímá, je zajetím ve vlastních představách a nedostatečné praxi. – Ediční projekt nikdy neměl ambici elektronické podoby: proč to ale nevytknout? Ilustrace mají Kosákem rozpoznaný cíl: sugestivně ilustrovat dobu vzniku. Proč ale nevytknout, že nejsou dokumentem o knižní kultuře? Kde je psáno, že „grafické zvládnutí" rovná se neumístění obrázku pod text? Co je špatného na „pouhém (sic!) zpřístupnění textů"? Když víc než polovina Díla vychází knižně vůbec poprvé! Výtka, že je knížka hezká, může potěšit, ale po zaujatém, nevyrovnaném výkonu se mi zdá, že Kosákův text se se svým předmětem více než míjí. Na jedné straně stojí cíle a prostředky naše, na druhé recenzentovy (práce jiného typu). Je ale otázkou, zda tato bohatě ilustrovaná skutečnost je chybou naší, či chybou recenzentovou. Extrapolovanost názoru se ještě nerovná kritickému uvažování.

P. S. Kruh přátel českého jazyka pořádá ve středu 31. 10. v 18 h na Filosofické fakultě UK v Praze, č. dveří 18, diskusní večer na téma Jaroslav Seifert a ediční příprava jeho spisů. Úvodní slovo pronese doc. Jiří Brabec.

Filip Tomáš, redaktor Díla Jaroslava Seiferta