Jaroslav Seifert dětem

Po Halasovi, Holanovi a Zahradníčkovi je Jaroslav Seifert čtvrtý z klasiků české poezie dvacátého století, jehož souborné dílo vychází v kritickém vydání. Vydávání Díla Jaroslava Seiferta bylo zahájeno roku 2001 v nakladatelství Jiřího Tomáše Akropolis a má být ukončeno v roce 2006. Jednotlivé svazky vycházejí s podporou Ministerstva kultury ČR, města Kralupy nad Vltavou a společnosti Europapier – Bohemia. Vydávání řídí literární vědec, kritik a editor Jiří Brabec (v prvních dvou vydaných svazcích spolu s Marií Jiráskovou) a o ediční práci se dělí starší literární vědci s editory mladší generace. Až dosud mají čtenáři v rukou celkem šest dílů z plánovaných šestnácti. Všechny jsou doplněny obrazovými dokumenty. Za jejich zdařilý grafický design odpovídá Luboš Drtina.
Jako zatím poslední vyšel v roce 2003 devátý svazek, obsahující sbírky převážně určené dětským čtenářům: ŠEL MALÍŘ CHUDĚ DO SVĚTA (1949), MAMINKA (1954), CHLAPEC A HVĚZDY (1956) a KOULELO SE, KOULELO (1948, 1955). V dodatcích jsou otištěny dvě básně, které Seifert vřadil do vydání knížky Šel malíř chudě do světa ve Státním nakladatelství dětské knihy a Albatrosu. Svědomitou editorkou svazku je Zuzana Dětáková. Výtvarný doprovod tvoří Alšovy a Ladovy obrázky, které Seiferta inspirovaly k napsání obou sbírek, a u sbírky Maminka dnes už klasické ilustrace Jiřího Trnky (později sbírku ilustrovali také Jitka Kolínská, Ludmila Jiřincová a Karel Svolinský). U knížky Koulelo se, koulelo jsou reprodukovány původní ilustrace Boženy Vejrychové-Solarové.
Jak literární kritici rozpoznali už v první polovině minulého století, Seifertův spodní tón melancholie a stesku nad ztraceným mládím může plně pochopit teprve čtenář zralejšího věku, ovšem verše vysloveně adresované dětem – s motivy pohádkových bytostí, her a dětských dobrodružství – jsou v uvedených sbírkách také. Všechny čtyři knížky patří do období, kdy Seifert psal rytmicky pravidelným, bohatě hláskově instrumentovaným veršem s vynalézavými rýmy, variovaným přesahy. Právě v tomto melodickém období se stal milovaným básníkem širokých kruhů čtenářů a čtenářek poezie.
Ke klasikům našeho výtvarného umění se Seifert utekl v nepříznivé době čtyřicátých a padesátých let. První sbírka má podtitul Verše k obrázkům Mikoláše Alše (její vydání v Díle je třinácté), druhá pak Verše k obrazům a obrázkům Josefa Lady (je to celkově sedmé vydání). Kompozičně jsou obě sbírky uspořádány tak, že verše i obrázky sledují proměny počasí, dětské hry a lidové zvyky od jara do zimy. Tu a tam se básník v nostalgických ohlédnutích vrací také k vlastnímu dětství a mládí.
Nemáme mnoho uměleckých děl, která jsou schopna ve vnímateli vyvolat tak silný citový prožitek, jaký poskytuje spojení prostých, nezaměnitelně seifertovských veršů s díly obou malířů. Je to zážitek, v němž se mísí smutek i radost: stesk nad zánikem starého venkovského světa a zároveň úsměv nad veselými kresbami a lehkým chodem Seifertových veršů. Především však cítíme, že jsme doma, že Seifertovy verše i Alšovy a Ladovy obrázky jsou bytostně české. Ale kdo ví, jak je to s dnešními mladými? Teprve důkladný průzkum by vydal svědectví, jak Seifert, Aleš a Lada působí dejme tomu na dnešní čtrnáctiletou mládež, zvyklou denně se dívat na filmy, v nichž každou minutu někdo umírá ranou z pistole či bodnutím dýky.
Většina čtenářů si patrně nikdy neuvědomila, že sbírka Maminka (celkově desáté vydání) existuje ve dvojí verzi. Smlouvu s autorem původně uzavřelo někdejší Státní nakladatelství dětské knihy, ale když se ukázalo, že sbírka obsahuje i několik básní, které podle tehdejších názorů nebyly vhodné pro děti, muselo SNDK přenechat práva na první vydání vydavatelství Československý spisovatel. V SNDK a Albatrosu potom sedmkrát vyšla pozměněná verze, rovněž ilustrovaná Jiřím Trnkou. Byly v ní vynechány básně Večer na pavlači, Růže pro slečnu učitelku, Skleněný džbán, Slečna ze čtvrtého a Domov. Současně byla doplněna některými čísly z cyklu původně napsaného pro Trojanovu knížku Létal jsem s anděly a později zařazeného do knihy Jaro sbohem. Přidány byly i další verše, například známé Maminčino zátiší ze sbírky Jablko z klína.
Ohlas sbírky u čtenářů, v té době krmených převážně budovatelskými agitkami a frázemi o boji za mír, byl tak jednoznačný, že Seifert za ni v roce 1955 dostal – ačkoli nepatřil k oblíbencům poúnorových pánů nad českou kulturou – státní cenu.
Jediná Seifertova knížka určená výlučně dětem je báseň o proměnách jabloňky od květů po sklizeň a zimní spánek Koulelo se, koulelo. V první verzi z roku 1948 měla jen šestadvacet veršů (s názvem Koulelo se, koulelo červené jablíčko), v přepracovaném vydání z roku 1955 už sto dvacet osm. Vydání v Díle je celkově páté.
Editorka vychází ve všech případech z posledního vydání za autorova života, respektive z edice, jejíž text Seifert ještě přehlédl. Pouze u básně Koulelo se, koulelo pracuje s vydáním v Díle Jaroslava Seiferta z roku 1964, protože v pořadí čtvrté vydání sice vyšlo ještě za Seifertova života, ale není v něm uveden redaktor a není známo, že by se autor nějak podílel na znění textu.
Zvláštností souboru Dílo Jaroslava Seiferta (výhodnou pro literárního odborníka) je to, že údaje o časopiseckém otištění básně, různočtení a informace o autorových rukopisech a strojopisech jsou s číslem příslušného verše uvedeny hned pod básní, nikoli až v samostatném oddílu na konci knihy. Editorka pečlivě zaznamenává všechny rozdíly mezi časopiseckou a knižní verzí (včetně například škrtnuté čárky za veršem atp.). Kde je to možné, pracuje i s rukopisy, což patří k náležitostem kritické edice. Knihu doplňuje souhrnná ediční poznámka, obsahující údaje o osudech jednotlivých sbírek a změnách v počtu a sledu básní. Dětáková v ní také cituje ze Seifertovy korespondence s nakladatelskými redaktory.

Jiří Rambousek, Ladění 9, č. 3, 2004, str. 13–15

Holan číslo 8, Seifert číslo 9
Sebrané spisy klasiků české poezie jdou pomalu, ale jistě do cíle
Dva velikáni české literatury, které pojilo osobní přátelství, dnes oslovují českou veřejnost svým souběžně vydávaným životním dílem. Zatímco nakladatelství Paseka prezentuje Spisy Vladimíra Holana (1905–1980) postupně od prvního do patnáctého svazku (knihou č. 8 se tedy edice dostala do druhé poloviny), z nakladatelského domu Akropolis vychází vzorně zpracovaný literární odkaz Jaroslava Seiferta (1901–1986) na přeskáčku. Z plánovaných šestnácti dílů je jich na světě zatím šest.

Genius, nebo mašina na výrobu literatury?
Holanovy spisy připravoval už v letech 1965–1988 pro nakladatelství SNKLU (respektive Odeon) známý holanovský editor Vladimír Justl (nar. 1928). Oněch jedenáct svazků dnes tvoří soubor stěží kde dostupný, i jednotlivé tituly patří k antikvárním vzácnostem. To, co od sklonku roku 1999 nabízí nakladatelství Paseka (k ediční přípravě si erudovaný Justl přizval Pavla Chalupu), je "druhé, revidované vydání": prvních devět svazků má být identických, desátý bude rozšířen o několik drobností, novinkou jsou čtyři svazky veškerých Holanových překladů. Nejnovější svazek, Nokturnál, obsahuje mimo jiné proslulou Noc s Hamletem a také Noc s Ofélií či Toskánu.
Pohříchu ani v těchto spisech se nedočkáme Holanových dopisů, přestože je Justl, jak řekl roku 2000 v rozhovoru pro LN, sbírá "dobré čtvrtstoletí". Podle jeho přesvědčení "na korespondenci je čas". Není takové otálení problematické? Příležitost zařadit Holanovy epistolografické výkony do souborného vydání jeho díla se už nemusí naskytnout nikdy. A odpovědět na otázku, zda Holanova korespondence bude za takových padesát let zajímat více nebo méně lidí než dnes, patří k lehčím intelektuálním výkonům.

Kniha Seifertových dopisů
To editor Díla Jaroslava Seiferta, Justlův generační druh Jiří Brabec (nar. 1929), vyhradil Seifertově korespondenci samostatný svazek (č. 15). Kdy se ovšem tyto vesměs neznámé listy dostanou ke čtenářům, můžeme jen hádat. V Akropoli sice Seifertovo dílo uspořádali chronologicky, na trh ho ale uvádějí v pořadí libovolném: od září 2001 vyšlo do této chvíle šest svazků: č. 1, 2, 3, 7, 9 a 11.
V tom zatím posledním (č. 9) se sešly sbírky: Šel malíř chudě do světa, Maminka, Chlapec a hvězdy, s nimi i báseň Koulelo se koulelo. Původní předsevzetí nakladatele Ladislava Horáčka, totiž vydávat ročně tři až čtyři svazky Spisů Vladimíra Holana, se sice nenaplňuje, i tak buďme rádi, že v průměru přibývají za rok aspoň svazky dva. Při zachování dosavadního tempa se v roce 2007 holanovská edice završí. A  Seifert? Zatím tři svazky ročně, takže na konci roku 2006 by mohlo být dílo (tedy: Dílo) hotovo. Bohudíky.

Jaromír Slomek, Lidové noviny 3. 1. 2004