Do knihovny: 6 skvělých kuchařek
V záplavě pestrobarevných módních kuchařek nás paradoxně zaujal tenhle skromně vypadající svazek s domažlickými koláčky na obálce - a  ‚klenoty domácí kuchyně‘ uvnitř. Dobrácky naivní ilustrace a design odkazují kamsi do krotkých vod produkce sedmdesátých let, ale to míníme pouze jako konstatování, nikoli jako ostnatou kritiku. Tohle pojetí totiž dobře ladí s obsahem: jsou tu tradiční česká jídla, předávaná často po generacích, plus několik ústupků moderním světoběžníkům (třeba s autorčiným posudkem i receptem na tiramisu jsme rozhodně zajedno). Příjemná knížka pro ty, kdo si myslí, že česká kuchyně je skvělá a že by měli zvládat její základní položky, a po babičce bohužel žádnou kuchařku nezdědili. Ocenili jsme také informace o tradicích a krajových zvycích: „Moje babička mi vyprávěla, že se dříve kruhové nebo ‚brejlaté‘ preclíky navlékaly na hůl, kterou nosil pekařský učeň na rameni a prodával precle na jarmarku přímo z hole ‚na dlaň‘. Nebo se menší preclíčky po více kusech navlékly na vrbový proutek...“ Tohle je zkrátka kuchařka od opravdové, šesti vnoučaty obdařené babičky, a takových knížek na trhu moc není!

Jitka Rákosníková, Apetit č. 3/2006, s. 84

Kamila Skopová: Snad každý má doma své „rodinné stříbro“?
Naše babičky uměly vařit úsporně i svátečně. V Čase pizzerií a „fastfoodů“ by se měly hospodyňky nechat Inspirovat českou tradicí. Nová kuchařka jim k tomu dává příležitost.
Oldřetice - Ve své chalupě v Oldřeticích napsala výtvarnice Kamila Skopová druhou kuchařskou knihu a pojmenovala ji „Rodinné stříbro“.
Publikaci opatřila půvabnými ilustracemi. „Každá dobrá rodina má své rodinné stříbro. Jsou to Šperky po prababičce, ale také různé rituály, úsloví a v neposlední řadě rodinné recepty předávané z generace na generaci,“ říká autorka nové kuchařky. Míní, že bychom se měli s pokorou vrátit k prostotě jídelníčku našich prababiček. Uměly totiž vařil úsporně, a tím bezděky i zdravě. Naopak o svátcích a hodech stavení voněla slepičí polévkou, smetanovou křenovou omáčkou, pečenou husou či prasátkem a sladkými koláči.
Kamila Skopová do knížky zanesla recepty nejen z vlastní kuchyně. Čtenáře seznamuje i s oblíbenými pokrmy svých známých a přátel. Hodně jich získala u svých studentů, které učí ve Škole folklorních tradic v Brně. Stejně jako ve své první knížce doplňuje recepty komentáři a lidovými popěvky, které se vztahují k jídlu. Ne všechny pocházejí z dávných časů, objevuje se tu i současná básnička: „Starší guláš s knedlíky, s mákem slané preclíky, řízné pivo k bramboráku, k tomu utopence v láku. Českých hospod kolorit, že nám hodlá EU vzít?“ V kuchařce Kamily Skopové je i otisk části rukopisu z roku 1770. „I když není pro nás příliš čitelný, je to ukázka krásného kaligrafického písma, jímž psala jakási A nna Horowa kuchařské předpisy, aby je pak o šest let později věnovala z lásky své dceři Terezii Schvarczovy. Mnohé recepty už ale nejsou pro nás. Píše například, že se má maso z pečeného zajíce zpracovat na kaši, osladit medem a podávat,“ dodává autorka.

Romana Netolická, Deník Chrudimska, 10. 11. 2005