Orgasmy pro děti a mládež

Předpokládám, že čtenáři Respektu většinou nesledují tiskoviny určené pro obeznámení teenagerů s tajnostmi lásky a sexu. Buď se kdysi od někoho dozvěděli, kde je bod G u ženy a muže, nebo prožili přiměřený a uspokojivý orgasmus jen na podkladě znalostí získaných empirickou cestou. Typologie orgasmů je asi příliš nezajímá, a že sex není člověku dán jen k rozmnožování, to buď vědí, a pokud to nepochopili, pak mají dnes tolik potomků, že stejně nebudou mít na nějaké čtení Respektu čas.
Určitě ale mají běžní čtenáři tohoto listu děti, případně vnoučata, a proto je bude zajímat, jaká kniha o sexu a lásce je opakovaně bestsellerem teenagerů nejen ve Švédsku, kde byla napsána.

Dnešní české buchty
Po listopadu 1989 se u nás objevily nejen feministky bojující proti předsudkům a tradicím v pohledu na ženu, ale, bohužel, i desítky tzv. ženských a dívčích časopisů, které ženy ohlupují snad ještě více než ona „uvědomělost žen“, již podporovaly týdeníky za socialismu. Sex a krása jsou v nich prezentovány jako jediný cíl usilování i uplatnění ženy a v každém podobném časopisu se píše o tom, jak se mají dívky sexuálně odvázat, případně samy ukájet, a že na sex mají právo doslova od základní školy.
Podobné otázky řeší i knížka Kateřiny Janouchové (1964) O lásce a sexu. Jenomže mnohem inteligentnějším i decentnějším způsobem. Janouchová vycházela ze stovek dotazů a sdělení švédských dívek, které jí telefonovaly nebo psaly. Její kniha je tak i zajímavou sociologickou reflexí vztahu současné dospívající generace k sexu. Problémy švédských puberťaček s tím, zda mají příliš malá či příliš velká prsa a jak si mají vyholovat přirození (zde decentně nazýváno podbřišek), jsou shodné s tím, co trápí stejnou věkovou skupinu u nás. A dolescence a sexuální zvědavost je zkrátka internacionální, či abych byla „in“, je kosmopolitní.
Čtrnáctileté dívky si zde mohou přečíst, že to, zda se rozhodnou pro anální nebo vaginální styk, je pouze jejich volba, ale že v obou případech se mají vždy umýt a používat prezervativ, a to i když se jedná o styk mezi lesbičkami. Jen málokterá matka by o tomto tématu mluvila se svou dcerou.
Celkově se text Janouchové vůbec snaží zbavit dívky předsudků o sexu a dodat jim sebevědomí. Proto jim stále zdůrazňuje, že jen ony samy rozhodují o tom, jaký styl v sexu jim vyhovuje, kolikrát denně chtějí onanovat a kolik partnerů vystřídat během večera.
Základní teze knihy by mohla znít: Tvoje uspokojení sexem je hlavním cílem, což nevylučuje ani sex skupinový a používání různých sexuálních pomůcek včetně umělého penisu na baterky. Je-li žena ve „zralém věku“, nic proti tomu, ale jako povinnou výbavu každé dívky bych tyto pomůcky neuváděla. Navíc: jestliže dnešní mladé Švédky potřebují být takto výrazně přesvědčovány o svém právu na sexuální rozkoše, tak to znamená, že tam liberalismus v sexuální výchově příliš nepokročil. Mám mít z tohoto vedlejšího poznatku radost, nebo být smutná?
Můj dvacetiletý vnuk konstatoval, že je to typická kniha vhodná pro ty „dnešní české buchty“, vnučky to přečetly se zájmem. Viditelnou změnu k horšímu ani k lepšímu jsem na nich nepozorovala.

Jiřina Šiklová, Respekt č. 43, 20. 10. 2007